Tvorba obsahu

Proč je blogování super práce (alespoň pro mě)

Realita dnešního pracovního života

Dnešní doba je rychlá, náročná a práce je hodně. I když se technologie zlepšují a jsme extrémně efektivní, do práce chodí skoro všichni a strávená doba v zaměstnání se prodlužuje. Žijeme totiž v době, kdy jakožto zákazníci očekáváme služby v zásadě v jakoukoliv denní dobu a cokoliv chceme co nejrychleji. A i když ne přímo zrovna my, tak takto trh dnes funguje. Životní úroveň se obrovským způsobem zvedla, ale to také znamená, že je potřeba do tohoto systému vložit hodně práce. A ve chvíli, kdy „zákazník má vždycky pravdu“ a vše má být k dispozici prakticky 24/7, tak se to promítne i v tom, že pracujeme stále déle a déle.

A nejde jen o čas, který strávíme přímo na pracovišti. K tomu je potřeba připočítat cestu do práce i z práce (tedy dobu, kterou prací strávíme, přestože v zásadě nic neuděláme), ale i fakt, že spousta hodin není zdokumentovaná. Někdy v práci trávíme přesčasy, někdy pracujeme i o víkendu a doháníme resty, často jsme nonstop dostupní na telefonu, kdyby se objevil nějaký problém, který je potřeba vyřešit nejlépe včera. To je standard dnešního pracovního života, kdy volného času prostě není mnoho, a práce mnohým sežere obrovský kus každého dne včetně víkendů.

Upřímně řečeno, tohle není zrovna něco, co mě osobně extra baví. Vážím si svého času, chci hodně volného času, a nechci být dostupný, abych okamžitě řešil nějaký problém film, ve které pracuji. Ne že bych toto nezažil a ne že bych nebyl nikdy zaměstnaný, ale prostě to není pro mě.

Co s tím dělat a existuje alternativa?

Název článku asi vše lehce vyspoileroval, protože právě psaní blogů je něco, co mě osobně dává obrovskou svobodu. Znamená to, že to není práce? Absolutně ne. Práce je to hodně, ale za mých vlastních podmínek. Nemusím se nikomu zodpovídat a nikdo není můj šéf. Nemusím pracovat, když nechci, na druhou stranu mohu pracovat extrémně hodně, když chci a když se mi to hodí.

Balance volného času, práce i vydělaných peněz je v zásadě na mně. To znamená, že si mohu sám diktovat, který den se mi hodí, a kdy chci mít volno. Pracuji, když je venku hnusně, naopak když svítí sluníčko, rád vyrazím na výlet (nebo alespoň mám tu možnost).

Nemusím také jezdit do kanceláře (třebaže jsem z doby zaměstnání měl výhodu, že nebyl pevně stanovený čas, kdy jsem měl dorazit), čímž ušetřím čas i náklady na dopravu. Ono se to nezdá, ale i půlhodinová cesta tam a zpátky jsou ve výsledku spíše celkově 2 hodiny času. Je potřeba se před odjezdem převléknout, zkultivovat a vše si připravit. To také zabere čas, který u blogování zase tak moc neřešíte, a který můžete využít prostě jinak, než v autě nebo MHD.

Nikomu se nezodpovídám a nechci pracovat „teď hned“

Obrovská výhoda je také v tom, že vzhledem k tomu, že blogování není práce, kterou je potřeba odvést teď hned (protože zákazníci nečekají, že třeba nějaký produkt bude obratem dodán), tak teoreticky není potřeba ani tak intenzivní časová investice. Neřešíte totiž pohodlí zákazníků nebo klientů, protože jakožto blogeři ani žádné nemáte.

Samozřejmě jestli chcete prorazit na naprosté špici, zabrat si ta nejhledanější a nejkonkurenčnější klíčová slova, tak se obrovské časové investici nevyhnete. Pokud vám ale jde například o příjemný pasivní příjem v tisících nebo nižších desítkách tisíc korun, tak je zde spíše otázka kvality, nikoliv extrémní kvantity, tedy že se má pracovat hlavně efektivně, ale ne celý den každý den.

Sami si zvolíte, kolik času chcete zainvestovat, a sami pak můžete realisticky zhodnotit, jak se tento čas vyplatil. Chcete pomalu začít s blogem a psát jeden článek týdně? Super. Chcete rozjet blog a psát tolik článků, kolik je v lidských silách? Také super.

Výdělky z blogování

Výdělky jsou blogerovi

Obrovská výhoda blogování je v tom, že výdělky jsou hlavně blogerovi. Ano, do blogu jdou i náklady v podobě plateb za webhosting, různých nástrojů nebo samotného webu, ale je to trochu něco jiného, než že se produktivita vaší práce (a tedy i vydělané peníze) rozmělní nejen mezi vás, ale také vlastně všechny nad vámi.

Toto je trochu dvojsečná zbraň. Hlavní argument zaměstnaneckého poměru je, že zaměstnanec si velmi váží jistot v podobě pravidelné výplaty, a nemusí vymýšlet pracovní postup – pozice je její náplň už někdo vymyslel a usoudil, že je daná práce pro chod firmy potřeba. Za tohle pak zaměstnanec musí překousnout, že typicky většinu produktivity (tedy i peněz, které zaměstnanec firmě svojí prací vydělá) spolkne samotná firma nebo daně, a on sám dostane jen menší podíl ze své práce.

Pokud ale umíte zpeněžovat vaši produktivitu, nemusíte se v zásadě s nikým dělit. Zpeněžovat blogy není obvykle nic zase tak extra složitého, a zkombinovat zobrazování reklam a affiliate marketing není vyloženě komplikované. Práce pak jde hlavně do vytvoření obsahu a dalšího ladění samotného webu. Obchodní model je velmi zřejmý a není tu potřeba znovu vynalézat kolo.

Všeho všudy je pak obrovský potenciál stejnou prací vydělávat mnohem více peněz, než byste měli třeba za psaní pro nějakou firmu nebo cizí web. Není to černobílé a vše má svá pro a proti. Například psaní pro etablovaný web znamená, že články vydělají mnohem více peněz, než by vydělaly identické články na nově vzniklém blogu. Můžeme se tak dostat do situace, kdy obsah, který píšeme, prostě vydělávat nebude. Na druhou stranu proč si nevytvořit svůj vlastní oblíbený web, a v zásadě shrábnout vše, co by jinak šlo mezi mnoho ostatních?

Odměna za kvalitu, ne za strávené hodiny v práci

Pracovat v zaměstnání s hodinovou odměnou (tedy v praxi klasická pracovní směna s předem dohodnutou výplatou) není moc motivační. Není tu motivace odvádět co nejlepší práci, ale spíše průměrnou práci, či spíše minimum práce, které ještě vedení uzná, že je dostatečné. Ukázat, že jsme schopni zvládat opravdu hodně, typicky znamená, že se to od nás bude očekávat, aniž by se to výrazněji promítlo na finanční odměně. Zaměstnanec může a měl by tlačit na soustavné zvyšování výplaty, ale ne vždy se tohle daří a mnoho lidí na tohle typicky nemá žaludek.

Logická motivace, i když možná ne úplně správná, je odpracovat si svoje, a pokud něco zvládneme dříve, tak zbytek času práci jen předstírat. Dokud nejsme v hyperkonkurenčním odvětví a bylo by alespoň trošku komplikované nás nahradit, pravděpodobně nám tohle projde.

Já tohle ale nemám rád. Nechci se dohadovat s vedením o navyšování odměny, ale zároveň chci, aby moje kvalitní práce byla ohodnocena. Tohle přesně mi nabízí blogování. Kvalitní práce se projeví, a hodiny, které bychom často strávili v práci flákáním se, můžeme věnovat reálnému odpočinku. Nebo můžeme ušetřené hodiny investovat další prací, naučení se něčeho nového, vyřešení nějakých SEO kiksů a web ještě vylepšit. Motivace pak neleží v předstírání, že něco děláme, ale v tom reálně něco dělat. A když chceme odpočívat, tak opravdu odpočíváme.

Nejefektivnější produkce na hodinu (a nemusíme chodit daleko, světovým lídrem v tomto ohledu je Německo) není o tom, že v práci trávíme spoustu času, ale naopak že když pracujeme, tak opravdu pracujeme. Přesčasy v Německu nejsou brány jako skvělý závazek firmě a důvod k povýšení, ale naopak jako známka neefektivnosti splnit úkoly v pracovní době. Hodnocení nepramení z hodin strávených v práci, ale v hodnotě, kterou jsme vytvořili, ať už nám to trvalo jakkoliv dlouho.

Blogování by mělo být stejné. Neznamená to, že na blogu nemáme pracovat a do webu neinvestovat čas, ale že máme dělat práci kvalitně a efektivně, a nemusíme ale zase u psaní sedět od rána do noci. Tohle je odměna pro ty blogery, kteří chtějí být za kvalitu ohodnoceni, a nechtějí jenom sedět a zírat do prázdna nebo natajňačku projíždět Instagram, když zrovna nemají v práci co dělat. Díky kvalitě práce máme navíc čas, který strávíme, jak sami uznáme za vhodné, a do práce se tak vrháme odpočatí a svěží.

Výhry jsou opravdu naše

Zodpovědnost za úspěchy i neúspěchy

Tohle je další dvojsečná zbraň, kterou ale osobně beru za obrovskou výhodu. Nikdy jsem ve sportech (videohrách nebo čemkoliv jiném) nebyl týmový hráč. Vždycky jsem měl raději individuální sporty, kde prohra nebo výhra záležela pouze a jenom na mně. Mohl jsem si nadávat, když jsem prohrál, ale také gratulovat, když jsem vyhrál.

Asi tak není překvapivé, že právě v blogování jsem se našel. Moje blogy jsou moje, a to jak s jejich úspěchy, tak neúspěchy. Že něco nefunguje, mohu přisuzovat na 99 % vlastní neznalosti, ve které mohu najít prostor ke zlepšení. Naopak že něco funguje, ukazuje, že něco dělám správně, a pokud to funguje opakovaně, tak to není jenom klika.

Občas není snadné si přiznat, že nějaký postup nebo odvedená práce nefungují a není to na koho hodit, ale pro úspěšný blog je potřeba i toto řešit. V týmovém prostředí je někdy složité ukázat, kdo byl ten, kdo odvedl nejvíce kvalitní práce nebo přišel s nejlepšími nápady a díky kterému tedy projekt šlape jako hodinky, nebo naopak kdo výsledky spíše zhoršuje a spíše zahlcuje ostatní zbytečnostmi.

Blogování je zodpovědnost nás jednotlivců, a i když jde také někdy o trochu toho štěstíčka, tak dlouhodobě vyhraje ten, kdo dělá práci lépe. A prohraje ten, kdo jí dobře nedělá.

Mám za sebou úspěšné i neúspěšné projekty, ale úspěchy umím poměrně spolehlivě zopakovat a umím vytvořit blog, který bude fungovat. Díky tomu, že toto vše umím zopakovat, jsem dospěl k závěru, že nejde jen o štěstí, a proto jsem spustil i web VydelavejWebem.cz, kde věřím, že se můžu podělit o některé své postupy, které můžete zopakovat také.

A co další výhody?

Něco nemá moc smysl rozepisovat, něco je prostě jasné. Jde třeba o:

  • Naprosto flexibilní pracovní dobu
  • Dovolená kdykoliv
  • Práce odkudkoliv
  • Možnost předpřipravit si obsah k vydání (pokud píšete evergreenový obsah, je tohle super)
  • Možnost delegace psaní nebo objednávání článků, pokud se blog/y rozroste/ou

A nějaké nevýhody blogování?

Každá dvojsečná zbraň, tedy jak zodpovědnost za kvalitu nebo možné výdělky, s sebou nesou i nevýhody. Můžeme zjistit, že prostě nepíšeme tak dobře, jak jsme si mysleli. Můžeme zjistit, že blog prostě nevydělává a zvolili jsme třeba moc náročné, konkurenční nebo jinak nevhodné téma, a v zásadě spousta času a práce přišla vniveč (pokud nás psaní blogu vyloženě nebavilo samo o sobě).

Problém může být i s disciplínou. Nemít nad sebou šéfa, co nás případně seřve, když nic neděláme, má něco do sebe, ale na druhou stranu nás opravdu nic netlačí do toho na blog psát nebo na něm jinak pracovat. Častokrát by člověk raději dělal něco jiného, ale aby byl blog úspěšný, je prostě potřeba onu práci do něj vložit. Ano, čím jste lepší, tím rychleji nový ziskový web rozjedete, ale bez práce to prostě nepůjde.

Sebedisciplína je zvlášť při práci doma obrovsky náročná. Někomu to nevadí, ale někdo bude vyloženě trpět, aby se k práci dostal a reálně pracoval. Není každý den skvělý a také mám někdy problém se k čemukoliv pracovnímu dokopat. Je dobré (a dost možná i nezbytné) mít nastavený režim. Je jedno, na kolikátou máte budíka, ale mějte ho každý den stejně. Je jedno, jestli budete pracovat ráno nebo večer, ale mělo by se to dodržovat. Nejsem v tomhle perfektní (sám jsem přiznal, že když je venku pěkně, jedu na výlet), ale disciplína je opravdu podstatnou součástí blogování.

Co tím chci říct

Možná jsem malinko hanil zaměstnanecký poměr, ale nebyl to úmysl. Chtěl jsem tím hlavně říci, že takto to cítím já. Pro mě prostě zaměstnání není, a když jsem zaměstnán byl, v zásadě to pro mě bylo utrpení, přestože se náplň práce od toho, co dělám teď, zase tak moc nelišila.

Blogování jsem si jakožto směr mé kariéry vybral proto, protože se ke mně hodí. Neznamená to, že u blogování zůstanu navždy (i když dnes bych si rád myslel, že ano, ale kdo ví), ale minimálně já jsem se díky výhodám, které tato práce přináší, velmi našel, a to tak, že je to pro mě práce na plný úvazek.

Znamená to, že se psaní blogů hodí pro každého? Určitě ne. Pro někoho bude tato práce peklo a bude raději dělat skoro cokoliv jiného. A to je v pořádku. Pokud jste ale zavítali na tento web, je tu šance, že vás vidina vydělávání si psaním článků na svůj web minimálně trochu zajímá. A rozhodně to je směr, který dává smysl, má budoucnost, a vydělat si jde velmi slušně.

0 0 hodnocení
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Back to top button